15. února 2008
Když se mi před dvěma roky podařilo sehnat GAZ-704, byl jsem nejšťastnější na světě. Postupem času jsem však začal pošilhávat po UAZ-8109, aby se více hodil k mému relativně modernímu UAZ-31512. Po dokončení renovace GAZ-704 mi už začalo být líto ho používat na hrubší práce a tak jsem se rozhodl se aktivně porozhlédnout po UAZ-8109. Relativně hned jsem našel UAZ-8109 ve velmi dobrém stavu, ale byl v Litvě na běloruských hranicích. Pár měsíců jsem řešil, zda by se našel nějaký litevský nebo běloruský přepravce aut, který by mi ho přivezl aspoň do Polska, ale když se nic nerýsovalo, sedl jsem jeden den po práci do auta a druhý den ráno (za 14 hodin) jsem byl u běloruských hranic. S původním majitelem jsme se potkali, naložili přívěs, projeli společně půl okresu (je to oblast krásných jezer a zajímavých míst), u večeře si popovídali o životě a druhý den ráno jsem vyrazil směr ČR. Ujet 2.300 km s přívěsem, z toho polovinu docela naloženým, částečně po zasněžených silnicích a skrz Polsko, kde silnice rozhodně nepatří mezi nejlepší, je docela náročné, ale stálo to za to. Teď jen Minima II umýt, udělat novou elektriku a nahradí renovovaného Minima I.



23. února 2008
Po týdnu uskladnění pod vrstvou soli jsem oba přívěsy trochu umyl, Minima II. složil z dřevěného vozíku, namontoval mu kola a postavil ho zpět na ně. U toho mi asistovala pomocnice, bez které bych to asi jen těžko zvládl. Na posledních dvou fotkách je vidět, jak moc byl přívěs používaný před tím, než jsem ho koupil. Minima čeká ještě komplexnější očista tlakovou vodou a postupná revitalizace do podoby vhodné k provozu.



13. dubna 2009
Po roční snaze sehnat originální držáky světel jsem se pustil do výroby vlastních držáků, velmi podobných originálu. Nechal jsem laserem vypálit základní tvary z 3 mm plechu, které jsem naohýbal, zkrátil a celkově připravil pro svaření. Jakmile mi je někdo svaří, tak honem základovka, lak a montáž celé nové elektroinstalace, ať můžu konečně na silnici. K tomu mi ale ještě chybí konektory, které se strkají do světel. Snad je někde seženu nebo vymyslím nějakou vodovzdornou alternativu.



5. května 2009
Petr Putík sehnal starší vodovzdorné kovové zadní lampy včetně průchodek a konektorů, poskytl mi je a tak jsem mohl pokročit s montáží osvětlení na Minima II. Tyto lampy byly pravděpodobně na nějakém nákladním autě, protože měly v sobě 24V žárovky. Při "renovaci" tohoto nákladního auta si pánové moc starostí se světly nedělali, protože pod několika vrstvami laku byly i zbytky bláta. To ovšem pomohlo k jednoduššímu oškrábání a obroušení původních laků z kovových částí. Horší to bylo se skly světel. Na nich byly zbytky poslední khaki vrstvy a žádná chemie, která by neleptala i ten plast, nezabírala. Musel jsem tedy přikročit k mechanickému odstranění tohoto laku. Po drátěném kartáči a několika smirkových papírech různé hrubosti došlo i na brusnou pastu. Skla sice nevypadají jako nová, ale rozdíl mezi původním stavem a výsledkem tam rozhodně je. Renovací těchto lamp a nátěry všech držáků byla dokončena příprava pro zahájení instalace elektro příslušenství na přívěs.



9. května 2009
Po shromáždění všech potřebných dílů jsem se pustil do instalace zcela nového elektro rozvodu. Všechny kabely gumové (samostatně izolovaná lanka jsou v gumovém obalu), v zadní části přívěsu je nalepená vodovzdorná rozvodná krabička, všechny čtyři lampy mají k sobě vedenou svou kostru. Obdobně jak u Minima I. jsem nainstaloval sklopnou mlhovku, aby byla schovaná pro případ poškození a také aby nerušila vzhled přívěsu. Už chybí jen nalepit znak 80 km/h a přívěs bude kompletně připraven na provoz po pozemních komunikacích.